Soustružení válcových ploch
Mezi součásti, kde se využívá soustružení vnějších válcových ploch patří nejčastěji tělesa šroubů, různá pouzdra, hřídele a čepy. Při soustružení využíváme dvě základní operace: hrubování a soustružení na čisto.
Hrubování
Cíl hrubování definujeme jako: odřezat z obrobku co největší vrstvu materiálu, v co nejkratším čase, s ponecháním části přípravku na další operace. Při hrubování neklademe zvláštní požadavky na drsnost, neboť tu řeší následující operace (soustružení na čisto, jemné soustružení).
Pro hrubování používáme nejčastěji různé ubírací nože ubírající materiál při větším průměru třísky a při menší řezné rychlosti. Podle druhu materiálu, velikosti a tvaru výrobku volíme tvar a materiál řezné části nože. Pro vnější soustružení jsou nejpoužívanější tyto ubírací nože:
- ubírací nůž přímý - pracovní část z RO nebo SK, hlavní ostří r = 45°, r = 60°, pravé nebo levé provedení. Používáme jej k soustružení vnějších ploch delších obrobků s větším průměrem. Kvůli ochraně před mechanickým a tepelným namáháním se špička zaobluje. Nůž dobře odvádí teplo a je proto vhodný pro ubírání třísky velkého průřezu.
- ubírací nůž ohnutý - obdobný parametry jako ubírací nůž přímý. Mimo tvarovou odlišnost se liší navíc možností soustružení blíže k čelistem upínače (sklíčidla).
- ubírací nůž stranový - pracovní část z RO nebo SK, hlavní ostří r = 90°, pravé nebo levé provedení. Nůž je vhodný k soustružení kratších hřídelů a čelních ploch.
Při hrubování je důležitý úhel nastavení hlavního ostří r. Nejvýhodnější úhel nastavení pro ocel je 45° až 55°, pro litinu 55° až 65°.
Používáme-li nože s malým úhlem nastavení r, zabírající ostří je poměrně velké
a tříska tenká a široká. Vznikající síly se rozkládají na větší plochu, tříska se
tak méně zahřívá a snázeji deformuje. Radiální síla Fy je
velká a způsobuje průhyb obrobku. Toto se projevuje zejména u tenkých hřídelů,
které se krom průhybu i chvějí a výsledkem je drsný povrch. Malé úhly nastavení proto
používáme při hrubování dlouhých obrobků s velkými průměry nebo při hrubování
tvrdých materiálů. Axiální síla je poměrně malá.
Nože s úhlem nastavení r = 60° až 85° mají radiální sílu malou, takže obrobek se nechvěje. Axiální síla se zvětšujícím se úhlem nastavení zvětšuje. Tloušťka třísky se oproti předešlému zvětšila a délka zabírajícího ostří se zmenšila.
Pro hrubování materiálů s tvrdou povrchovou úpravou se používá úhlu nastavení v rozmezí 70° - 90°. Při nastavení r = 90° je teoreticky Fy = 0 a obrobek při obrábění nekmitá a neprohýbá se. Při těchto velikostech úhlů se tříska více zahřívá, je tlustší a špatně se odvíjí, je proto nutné volit menší řezné rychlosti než v předešlých případech.
Soustružení na čisto
Při tomto způsobu obrábění se odstraňují nerovnosti po hrubování a obrobek tak získává konečný tvar se zadanými rozměry a jakostí výrobku. Pro dosáhnutí hladkého povrchu je potřeba ubírat třísku malého průřezu při větší řezné rychlosti.
K soustružení na čisto nám slouží hladící nože - vyrábějí se buď jako
celistvé z RO nebo se řezná část z RO svařuje (pájí) k noži z konstrukční oceli 11 600, 11 700
nebo 12 060.
Rohových nožů se používá k soustružení v rozích - vyrábějí se jako
pravé nebo levé. Nože s malým průřezem jsou celistvé (z RO), větší mají pouze z RO
břitovou destičku.
K dosažení požadované drsnosti je nutno zvolit vhodný posuv s (mm.ot-1) a platí: čím menší má být drsnost, tím menší posuv nebo větší zaoblení špičky nože.
Při soustružení na čisto je důležitá také hloubka řezu h (mm), která závisí na přídavku a platí: čím menší hloubka řezu, tím větší přesnosti geometrického tvaru dosáhneme. Potřebujeme-li dosáhnout velice jemného - hladkého - povrchu, rozdělíme přídavek na dvě operace - dva záběry.
Řezná rychlost v (m.min-1) při obrábění na čisto musí být větší než při hrubování. Velikosti řezných rychlostí najdeme v tabulkách.