Menu:
Stroje pro výrobu děr
Pro výrobu děr se obvykle používají stroje, které se nazývají vrtačky. Kromě tohoto hlavního účelu však mají i jiné, neméně důležité využití, např. k dalším úpravám vyvrtaných děr vyhrubováním, vystružováním, zahlubováním nebo k řezání závitů, k některým dokončovacím způsobům úprav povrchů výrobků a mohou být využity i k jiným pracovním operacím, zejména na údržbářských dílnách.
Vrtačky se rozdělují podle
- pohonu
- konstrukce
- použití
K rozdělení podle pohonu lze říci, že nejrozšířenější jsou vrtačky elektrické, které využívají buď běžné rozvodné elektrické sítě, nebo u malých ručních elektrických AKU vrtaček vyměnitelných nabíjecích akumulátorů. Zejména tento typ pohonu takřka zcela nahradil ještě donedávna používaných svidříků, kolovrátků a přenosných vrtaček na ruční pohon různých konstrukcí a velikostí.
Ve větších závodech a provozech s rozvodem stlačeného vzduchu se používají vrtačky pneumatické, tedy ty, jejichž pohon obstarávají pneumotory, roztáčené silou stlačeného vzduchu.
Pro strojírenské účely se k vrtání používají také vrtačky hydraulické, poháněné hydromotory, které žene tlak kapaliny. Tento druh pohonu vrtaček pro strojírenskou výrobu je však ojedinělý.
Rozdělení podle konstrukce vychází z velikosti nástrojů k vrtání. Co do výkonu i velikosti nejmenší vrtačkou je vrtačka ruční, která je určena zejména tam, kde není možné použít větší typy vrtaček, např. při opravách, údržbě a montážích. Rozlišujeme slabší typy jednoruční a výkonnější obouruční. Ruční vrtačky bývají vybaveny plynulou regulací otáček od nuly až po několik tisíc za minutu, chodem vpřed i vzad, možností nastavení velikosti krouticího momentu, seřiditelným dorazem i dalšími vymoženostmi, které ulehčují manipulaci při práci. U jednoručních vrtaček se z bezpečnostních důvodů doporučuje vrtání děr do průměru 16 mm, u obouručních do průměru 30 mm. Tato práce však vyžaduje značnou zkušenost.
Větším typem je vrtačka stolní, kterou již není možné přenášet, proto bývá pevně přišroubována k desce pracovního stolu. Její části jsou vřeteník, v němž je motor, převody otáček a posuvů a vřeteno. Vřeteník se ve svislém směru posouvá a bočně natáčí na krátkém sloupu, ten je nepohyblivě spojen s podstavcem, který bývá zároveň pracovním stolem pod nástrojem. Podle tuhosti konstrukce lze stolní vrtačky použít pro přesné vrtání děr až do průměru 25 mm.
Dalším typem je vrtačka sloupová. Tyto stroje mají podobnou konstrukci jako stolní vrtačky, jsou však robustnější, také výkonnější a sloup mají prodloužený, takže jeho spodní část je pevně spojena s podstavcem a ten připevněn k podlaze pracoviště. Na sloupu je otočný pracovní stůl, který se pomocí ozubeného převodu posouvá ve svislém směru a slouží k upínání obrobků. Další upínací pracovní plochou je přímo podstavec vrtačky, kam se umísťují rozměrnější obrobky. Sloupovou vrtačkou je možné vrtat přesné díry až do průměru 40 mm.
 |
Sloupová vrtačka - schéma
|
Ještě mohutnější stojanová vrtačka má veškeré pohonné ústrojí uloženo ve stojanu, který bývá odlit z šedé litiny a nepohyblivě upevněn na betonovém základu. Pracovní stůl se ve svislém směru posouvá po vedení, umístěném na stojanu, ve vrchní části se podobně pohybuje vřeteník s nástrojem. Jde o velmi tuhý a výkonný stroj, kterým je možné přesně vyrobit díry do průměru až 80 mm.
Stojanová vrtačka - schéma
|
 |
Nejvýkonnějším strojem této řady je radiální vrtačka. Její vřeteník se posouvá po otočném rameni - příčníku, který je možno výškově přesouvat a otáčet na velmi silném a stabilním sloupu. Sloup je pevně spojen se základovou deskou a ta zakotvena v betonovém základu podlahy pracoviště. Na pracovní plochu základové desky se upínají velké obrobky nebo upínací kostka pro upnutí menších kusů. Největší obráběné výrobky se mohou umístit i mimo základovou desku a pomocí otočného ramena a posuvného vřeteníku se mohou obrábět ustavené přímo na podlaze. Vzhledem k tuhosti, výkonu a stabilitě stroje může tato vrtačka vrtat přesné díry do průměru až 100 mm.
 |
Radiální vrtačka - schéma
|
Pro výrobu vysoce přesných děr s velmi přesnými roztečemi je vhodná souřadnicová vrtačka. Může mít opět různé varianty. Jedna spočívá v příčně pohyblivém umístění vřeteníku na svisle pohyblivém příčníku, pod nímž se v podélném směru pohybuje pracovní stůl s obrobkem. Kombinací těchto tří pohybů a optického zaměření středu budoucí díry lze dosáhnout velmi přesných výsledků práce.
Podobně je tomu na stroji se svislým posuvem vřeteníku a křížovým pracovním stolem, který je možno s maximální přesností nastavit s upnutým obrobkem ve vodorovném příčném a podélném směru.
Souřadnicová vrtačka - schéma
|
 |
Ve výrobních provozech se také často uplatňuje přenosná montážní vrtačka. Používá se na velmi rozměrných a těžkých obrobcích, např. lodích. Jde o středně těžké stroje, které se jeřábem přesunou na pracoviště a např. pomocí silných magnetických upínek se celé upevní na vrtanou součást a díky vrtací hlavě, otočné a seřiditelné ve všech směrech mohou vyrobit přesné díry tam, kde stacionární stroj nedosáhne.
I tyto stroje jsou dnes však stále častěji nahrazovány mnohem lehčími, ale výkonem srovnatelnými magnetickými vrtačkami.
Schéma přenosné montážní vrtačky
Velké množství práce a času ušetří vícevřetenová vrtačka, která má podle potřeby nastaveno několik souběžně pracujících vřeten s nástroji. Uplatní se zejména tam, kde se v sériové nebo hromadné výrobě vrtají díry do stále stejných míst výrobků a ty jsou v dosahu možností takového stroje. Pak při jednom pracovním zdvihu nevyvrtají jen jednu, ale až několik desítek děr s přesnými roztečemi.
Kromě uvedených základních typů vrtaček existují speciální vrtací stroje, které jsou vyvíjeny a konstruovány na základě potřeb a pracovních nároků jednotlivých výrobních podniků, vzhledem k jejich výrobnímu zaměření.
Tolik k představení mechanizovaných vrtacích nástrojů a strojů používaných v praxi. Pro naše výukové účely však poslouží běžná, ve výrobě i opravárenství jedna z nejpoužívanějších - vrtačka sloupová.