| Anotace | Hyperpronační syndrom se projevuje při zatížení jako kompenzace strukturálních nebo funkčních poruch v distálních nebo proximálních segmentech dolní končetiny (Vařeka & Vařeková, 2009). Obvykle je spojován s disto-proximálním řetězením poruchy u varózního postavení předonoží nebo varózního zadonoží. Několik prací prokázalo vliv pronace nohy na postavení dolní končetiny včetně pánve (Duval, Lam & Sanderson, 2010; Khamis & Yizhar, 2007; Pinta et al., 2008; Tateuchi, Wada & Ichihashi, 2011; Twomey & McIntosh, 2012; Zafiropoulos, Prasad, Kouboura & Danis, 2009). Studie Duvala et al. (2010), Khamise a Yizhara (2007), Pinta et al. (2008), Tateuchiho et al. (2011) posuzují daný vztah pouze při statickém zatížení a při simulaci pronace nohy pomocí laterálních klínů vkládaných pod chodidlo po celé jeho délce. Výsledkem bylo významné zvýšení vnitřní rotace dolní končetiny, s čímž také souvisí zvýšená anteverze pánve (Khamis & Yizhar, 2007; Tateuchi et al., 2011; Zafiropoulos et al. 2009). Proximo-distální řetězení může být způsobeno naopak strukturální nebo funkční poruchou v oblasti kyčelního kloubu nebo pánve promítající se do akrálních oblastí (Vařeka & Vařeková, 2009).
Důležitou součást řešení hyperpronačního syndromu u dětí tvoří doporučení různých rehabilitačních cviků, které mají za úkol nejen aktivovat svaly na plosce nohy, ale také naučit se nohu ovládat vůlí. Tuto schopnost ztrácíme díky tomu, že jsou děti obouvány již od okamžiku, kdy se postaví (Rao a Joseph, 1992).
Cílem tohoto projektu je ověřit, zda lze cílenou terapií, zaměřenou na aktivaci svalů chodidla, ovlivnit jak postavení jednotlivých segmentů nohy, tak i způsob zatížení chodidla a postavení segmentů ve vyšších etážích dolní končetiny i osového skeletu. Jedná se tedy o komplexní pohled a terapeutický přístup zaměřený na problematiku dětské nohy.
|
