| Anotace | Již dlouho je známo, že pravidelná pohybová aktivita má příznivé účinky na fyzické i duševní zdraví. Předpokládá se, že pohybová aktivita může představovat také efektivní nástroj k prevenci nebo oddálení nástupu poruch paměti. Přesné mechanismy, z nichž vycházejí její potenciální pozitivní účinky na paměť však nejsou zcela objasněny (Ruscheweyh et al., 2011).
Jedna z nejnovějších teorií, tzv. stresová hypotéza, naznačuje, že potenciální pozitivní účinky pohybové aktivity na paměť, by mohly být zprostředkovány změnami v modelu sekrece kortizolu. Chronická sekrece zvýšených hladin kortizolu může mít neurotoxické účinky na hipokampus, což má za následek atrofii této struktury, vedoucí ke zhoršené paměti (Lupien, Maheu, Tu, Fiocco a Schramek, 2007). Výsledky studií naznačují, že jedinci udržující si aktivní životní styl mohou být před zmíněnými negativními účinky chráněni pravidelnou pohybovou aktivitou, jež může hladinu kortizolu statisticky významně snižovat (Friedenreich et al., 2019). Další fyziologický mechanismus vysvětlující předpokládanou souvislost pohybové aktivity a paměti představuje její schopnost regulace autonomního nervového systému (Forte, Favieri, & Casagrande, 2019).
Pohybová aktivita, která je prováděna venku však může způsobit vysokou úroveň vdechování znečisťujících látek, pokud je prováděna v oblastech se znečištěným ovzduším. Inhalace těchto polutantů je zodpovědná za několik nepříznivých účinků na zdraví (Pasqua, L.A. et al., 2018), včetně možného zhoršení paměti u dětí i dospělých (Clifford, A. et al., 2016).
Cílem předloženého projektu bude sledovat souvislost mezi úrovní pohybové aktivity a pamětí u jedinců ze znečištěného a kontrolního regionu a prozkoumat, zda lze tento potenciální vztah částečně vysvětlit vybranými fyziologickými mechanismy, skrze hypotalamo-hypofyzární-nadledvinovou osu a autonomní nervový systém, u nichž se předpokládá, že s pohybovou aktivitou a kvalitou ovzduší úzce souvisí. |
